Kultivovaný mluvený projev

Verbální projev je nedílnou součástí naší osobnosti – dalo by se říci, že o nás vypovídá daleko přesněji než třeba náš vzhled, který můžeme velice rychle změnit. Do naší mluvy, jež  přímo vychází z psychické i fyzické jedinečnosti každého člověka, se během let zapisují nejrůznější životní zkušenosti. Kultivovaný mluvený projev je tedy naší vizitkou, významnou složkou sebeprezentace každého člověka.

Komunikace nabývá v dnešní době na důležitosti, proto je třeba podpořit své nápady a myšlenky kvalitní formou projevu, tedy správnou technikou. Tu si přitom může krok za krokem osvojit skoro každý z nás, tedy i ten, kdo pro suverénní projev na veřejnosti nemá úplně ideální předpoklady. Každý z nás je svými přednostmi i nedostatky originál. Nebylo by tedy správné snažit se všechny lidi dostrkat do jedné „super formy“ bezvadné verbální prezentace čehokoliv včetně sebe sama. Důležité je odhalit naše osobní slabiny, a cíleně na nich pracovat. Na konci stojí pak uvolněný a svobodný člověk schopný kultivovaného veřejného vystoupení. Člověk schopný kdykoliv správně vyslovit a interpretovat sdělení, které se k posluchači donese jako plnohodnotná informace a ne jako šum, či pouhá nezáživná reference. Pouze takovou informaci je adresát sdělení schopen organicky přijmout. Slova jsou často jediným prostředkem který můžeme použít k přenosu určitého sdělení,  k ovlivnění druhého člověka. Pokud tento nástroj dostatečně technicky neovládáme, nemůžeme se divit, že nám ostatní nenaslouchají v takové míře, jak bychom si přáli - ať už se jedná o naše klienty, studenty nebo třeba naše přátele.

Aby se člověk dopracoval ke kýženému výsledku, je třeba teoreticky i prakticky projít, pochopit a osvojit si několik základních oblastí:

• Tělo uvolněné od přebytečného napětí – mluva je výdejem energie, pokud v našem těle existuje nějaká přebytečná tenze, je naše energie blokována, mluva není spojena s emocemi, nevyužíváme dostatečně svého dechu a celého svého potenciálu.
• Dech – je pro nás něčím tak elementárním, že jej často opomíjíme. Má ovšem velký přínos pro naše fyzické i psychické naladění a v mluvě je naprosto fundamentální. Jím nesená energie má velký význam pro přijetí našeho sdělení posluchačem.
• Hlas – prozrazuje náš aktuální psychický stav, je indikátorem například nervozity nebo přetvářky. Je pro řečníka zpětnou vazbou – zdravý hlas mu dodává sebevědomí, nezvykle posazený či roztřesený hlas nervozitu řečníka i nedůvěru posluchače ještě umocňuje. 
• Artikulace a ortoepie – správné tvoření jednotlivých hlásek je známkou kultivované řeči. Podle výslovnosti můžeme uhodnout odkud řečník pochází, jak moc je zvyklý mluvit na veřejnosti, jak moc mu záleží na obsahu sdělení apod. Chyby ve výslovnost hlásek v toku řeči působí na posluchače stejně, jako neznalost pravopisu pisatele na jeho čtenáře.
• Rytmus – je charakteristickým znakem každého jazyka, jeho znalost a ovládání pomáhá mluvčímu k ekonomickému podání sdělení a srozumitelnosti, příjemci zase k lepšímu pochopení právě slyšeného.
• Logicko-formální členění textu – na této úrovni se rozhoduje o tom, zda sdělení a potažmo celá komunikace budou úspěšné a budou mít na posluchače požadovaný účinek. Forma sdělení zde plně podporuje obsah. 
• Mluvní situace – každé veřejné vystoupení je něčím specifické a je nutné každé konkrétní situaci přizpůsobit i svůj mluvený projev, včetně psychického a fyzického naladění. Je nutné zvolit adekvátní energii.

Zvládnutí správné mluvní techniky má pozitivní důsledky jak směrem k posluchači, tak i pro samotého mluvčího. Pokud náš hlas bude znělý, příjemný a dobře podpořený dechem, budeme srozumitelně vyslovovat a logicko-rytmicky členit text, začneme se cítit jistě, ať budeme čelit jakkoliv početnému publiku.

Na trhu je dnes k dostání řada publikací slibujících výrazné zlepšení mluveného projevu a prezentace vůbec. Mluva a verbální komunikace jsou ale záležitosti veskrze fyzického charakteru, takže potřebují praktický nácvik. To, že každý den komunikujeme s ostatními, neznamená, že se v mluvě nedopouštíme mnoha nevědomých chyb. Na ty nás ale kniha sama neupozorní. Prvním krokem je problemém najít a uvědomit si jej. Chyby v mluvě mohou mít různé příčiny a následky. Dokonce je běžné, že jedna chyba  může pocházet z několika odlišných příčin a může vést hned k několika problémům. Například špatná artikulace může být způsobena jak nedbalostí tak i studem řečníka, přílišnou tenzí v různých částech těla či mluvního ústrojí, stejně jako nedostatečnou aktivitou a ochablostí svalů, slabým výdechovým proudem, ale i špatným tvořením jednotlivých hlásek (to zase může mít příčinny fyzické – např. nestandartní postavení zubů, ale i psychické – např. šišlání v podvědomé snaze být roztomilý/roztomilá). Nesrozumitelnost projevu je někdy dána překotností a zbrklostí mluvčího, někdy je to ale třeba otázka špatného přízvukování a rozložení důrazů ve větě. Důsledkem pak může být nezájem posluchačů, ale i pokroucený význam našeho sdělení. (Je rozdíl, jestli ve zpravodajství slyšíte informaci: „A leží tam i děti.“anebo „Ale žijí tam i děti.“)

Mluvený projev v sobě organicky spojuje formu i obsah sdělení. Je prakticky prověřeno, že kvalitní obsah kultivuje formu, formální správnost zase ovlivňuje vyznění obsahu u posluchačů, navíc správné rytmické a logické členění textu dovoluje mluvčímu svobodně přemýšlet o následujícím. Kultivovaná mluva by neměla být dovedností pouze profesionálních řečníků, ale každého člověka. Umožňuje nám totiž lépe komunikovat s okolím na jakékoliv úrovni, což je jedna ze základních podmínek spokojeného života.